Cyklistikou ku zdraví?

20. května 2016

Ty tam jsou doby, kdy bývala jízda na kole ryze pragmatickou záležitostí. Dnes se naopak cyklistika stává rozšířenou a velmi oblíbenou volnočasovou aktivitou. Jízdní kolo se pomalu stává běžným členem rodiny. Odhaduje se, že v českých domácnostech je na 4 miliony jízdních kol.

V současné době se u nás cyklistika podílí nemalými sedmi procenty na celkových přepravních výkonech, do roku 2020 se tento podíl může zvýšit až na jednu desetinu. Cyklistická doprava je plně konkurence schopná do vzdálenosti 5 kilometrů. Navíc skýtá širokou paletu individuálních i celospolečenských benefitů. Pravidelná jízda na kole prokazatelně zlepšuje zdravotní stav a přispívá k prodloužení délky života. Jízdní kola "pracují" na lidský pohon, obejdou se tedy bez fosilních paliv. Ve srovnání s automobily jsou přátelštější k životnímu prostředí, nečiní si prakticky žádný nárok na parkovací místa. Po ekonomické stránce se jedná o efektivní způsob dopravy – tři investované koruny do cyklistiky dávají vzniknout celospolečenskému přínosu ve výši pěti korun.

Nezanedbatelným přínosem je i to, že cyklisté (především ti městští) vytvářejí i jakousi svébytnou kulturu, jež je jedním z pilířů pro vybudování reálně fungující občanské společnosti. Lidé skutečně jezdí na kolech rádi. Například v Praze přiznává téměř třicet procent dotázaných, že by na kole jezdili pravidelně, pokud by byly vytvořeny adekvátní podmínky – zmiňována je především bezpečnost cyklistů... Ano, bezpečnost cyklistů, to je často diskutované téma. Nakolik se zakládá na pravdě tradice, že jsou cyklisté v silničním provozu "ohroženým druhem"? Odpověď naznačil evropský projekt RESTARTS (jedním z partnerů byla Evropská komise). Pokud se jedná o počet usmrcených na ujetou miliardu kilometrů, nejbezpečnějším dopravním prostředkem jsou letadla (0,05 oběti), následují autobusy (0,4) a vlaky (0,6). Naopak nejhůře na tom jsou motocyklisté (108,9), před nimi chodci (54,2) a třetí od konce cyklisté (44,6). Zde je ovšem třeba dodat, že se jedná o statistický průměr. V místech, kde mají cyklisté k dispozici odpovídající infrastrukturu, jezdí na bezpečných kolech a chovají se odpovědně k sobě i svému okolí, se dají očekávat výsledky výrazně příznivější. Pozitivní přínos zodpovědné cyklistiky až dvacetkrát převažuje nad náklady spojenými s tragickými nehodami cyklistů.

Prevence nade vše...
To, že by měli cyklisté jezdit na kolech, která jsou v řádném technickém stavu, a dodržovat příslušná ustanovení pravidel silničního provozu, patří mezi notoricky známé skutečnosti. Některá fakta však mohou být překvapivá.

Cyklistická přilba prokazatelně chrání.
Tak například pokud dojde k těžkému či dokonce smrtelnému zranění cyklisty, je ve 3/4 případů zasažena právě hlava či krk; přitom ve 2/3 případů by bylo možné následky kolize zmírnit, neboť zranění hlavy jsou na místech, jež mohou být chráněna přilbou. Cyklisté, kteří nenosí přilbu, tak podstupují 19x větší riziko úmrtí než ti, kteří ji používají. Odborníci Centra výzkumu nehod Monashské univerzity v australském Melbourne došli v roce 2012 k poznatku, že k největšímu počtu kolizí či pádů z jízdního kola dochází při rychlostech 15-24 km/hod. Není to nijak nízká rychlost. V průměru odpovídá volnému pádu hlavou na betonovou vozovku z výšky cca 2 metrů. Ani největší optimista si nedovolí tvrdit, že se takový pád obejde bez vážného zranění hlavy.

Ovšem ne všechny přilby ochrání. V každém případě je třeba pořídit si jen přilbu schváleného typu. Dále pak je nutno si ji před koupí důkladně vyzkoušet, aby opravdu tzv."padla". Pozornost by měla být věnována především velikosti a hmotnosti přilby, způsobu jejího upínání, kvalitě vnitřního polstrování. A lze doporučit zvolit takové její zabarvení, aby byl cyklista pro ostatní v provozu včas a dostatečně viditelný. Pro cyklisty je jedním z klíčových ustanovení Zákona o silničním provozu, že osoby mladší 18 let jsou povinny za jízdy použít ochrannou přilbu. Ta musí být schváleného typu a jezdec na jízdním kole ji musí mít nasazenou a samozřejmě řádně připevněnou na hlavě. Ovšem povinnost používat ochrannou přilbu platí i v řadě dalších států Evropské unie:

• Estonsko – povinně děti ve věku do 16 let
• Finsko – platí univerzální povinnost pro všechny
• Chorvatsko – povinně pro děti ve věku do16 let
• Litva – povinně pro děti ve věku do 18 let
• Lotyšsko – povinně pro děti ve věku do 12 let
• Maďarsko – povinně mimo obec, a to při rychlosti převyšující 50 km/hod
• Malta – povinně pro děti ve věku do 10 let
• Portugalsko – jen pro kola s elektrickým pohonem
• Rakousko – povinně děti ve věku do 12 let
• Slovensko – povinně pro všechny při jízdě mimo obec, pro děti ve věku do 15 let i v obci
• Slovinsko – povinně pro děti do 15 let věku
• Španělsko – povinně v obci; není povinnost používat při jízdě do kopce či v horkém počasí
• Švédsko – povinně pro děti ve věku do 15let

Dodržování uvedených pravidel není radno podceňovat. Zahraniční dopravní policisté dovedou být nekompromisní. A navíc v případě, že cyklista utrpí úraz a bude zjištěno, že neměl na hlavě přilbu, hrozí nebezpečí, že uhradí veškeré náklady spojené s následným léčením. Ty mohou dosahovat astronomických výšek.

Cyklista a alkohol – fatální spojenectví
Pokud v loňském roce zavinil nehodu cyklista, bylo to téměř ve třetině případů s asistencí alkoholu v krvi. To je nejvíce ze všech skupin účastníků silničního provozu. S velkým odstupem následují řidiči mopedů (19,9 %) a chodci (15,7 %). Přitom z hlediska Zákona o silničním provozu je na cyklistu nahlíženo stejně přísně jako na řidiče. Ano, jízda na kole pod vlivem alkoholuje velmi nebezpečná. Je to tím, že kromě obecně známých rizik spojených s požitím alkoholu a účastí v silničním provozu číhají na cyklisty ještě další, specifická nebezpečí:

• cyklisté musí při jízdě neustále udržovat rovnováhu,
• v případě pádu či kolize nejsou (prakticky) ničím chráněni,
• cyklisté jsou hůře viditelní pro ostatní – hlavně řidiče motorových vozidel,
• cyklisté pod vlivem alkoholu méně často používají přilbu a více při jízdě riskují,
• brzdná dráha jízdního kola je delší než u motorových vozidel, alkohol navíc prodlužuje reakční dobu cyklistů, v případě nebezpečné situace často nestačí zastavit či výrazněji zpomalit.

Nakolik jsou vlastně ohroženi cyklisté, kteří této zásady nedbají? S odpovědí přišli výzkumníci z Johns Hopkins University. Hladina alkoholu ve výši 0,8 promile zvyšuje riziko účasti řidiče automobilu na zaviněné dopravní nehodě zhruba 5x, u cyklisty až 20x – a navíc s jeho těžkým zraněním. Po jednom malém pivu (tj. při hladině alkoholu v krvi ve výši 0,2 promile) je cyklista vystaven až šestkrát většímu riziku účasti v dopravní nehodě se zraněním. Při holdování cykloturistice v zahraničí se rozhodně nevyplácí spoléhat na toleranci policistů. Ba spíše naopak:

• Ve Španělsku, Portugalsku, Francii, Itálii, Švýcarsku, Chorvatsku, Nizozemsku, Lucembursku a Belgii je na cyklistu pohlíženo jako na řidiče motorového vozidla, může být tedy stejně pokutován (bodový systém na něj ovšem nebude aplikován).
• Ve skandinávských státech (vč. Dánska), Velké Británii a Irsku (nově i v Maďarsku) není pro cyklisty stanoven oficiální limit alkoholu v krvi, nicméně pokud policista usoudí, že jezdec na kole je pod vlivem alkoholu do té míry, že není schopen řídit bicykl, pokutě neunikne.
• V Polsku nesmí mít cyklista v krvi více než 0,2 promile.
• Na Slovensku a v Estonsku platí podobná pravidla jako u nás.
• V Rakousku je maximální přípustná míra alkoholu v krvi cyklisty 0,8 promile,
• V Německu je cyklista považován za absolutně neschopného jízdy při hladině 1,6 promile.

V každém případě se vyplatí být i v zemích s určitou tolerancí alkoholu při řízení velmi opatrný (uvedené hranice navíc platí pouze pro případ běžné silniční kontroly, pokud by došlo k nehodě, je posuzování, zda byl či nebyl cyklista pod vlivem alkoholu, výrazně přísnější). Policisté dovedou být nekompromisní, pokuty vysoké – např. v Irsku až 2 000 eur, v Rakousku až 800 eur.

Vidět... a být viděn!
Ostatní účastníci silničního provozu mohou cyklisty snadno přehlédnout. Přitom jezdci na jízdních kolech nejsou v případě kolize prakticky vůbec chráněni. Je tedy především v jejich zájmu udělat vše pro to, aby byli ostatními zaregistrováni včas. To platí nejen na pozemních komunikacích, ale i na horských či vinných stezkách. Vždyť i kolize s chodcem může pro oba skončit s vážnými následky. Cyklisté by měli permanentně dbát na svou viditelnost, tedy i za dne. Lze proto doporučit používat oblečení a přilby ve výrazných barvách, resp. alespoň vhodné pestře zbarvené doplňky.

Vhodnou kombinací fluorescenčních a reflexních materiálů zajistí svou viditelnost pro ostatní za denního světla i za tmy. A když už jsme u těch fluorescenčních a reflexních barev... Fluorescenční barvy, zpravidla jasně žlutá, oranžová či zelená, zvyšují viditelnost za denního světla a dále pak za svítání a soumraku. Za tmy však tuto svou výhodu ztrácejí. Naopak reflexní materiály tím, že odrážejí světlo v úzkém kuželu zpět ke zdroji až na vzdálenost 200 metrů, výrazně zvyšují viditelnost za tmy a za snížené viditelnosti. Samo výrazně zbarvené oblečení, bez reflexních prvků, cyklistu za tmy neochrání. Za nejlepší je tak třeba považovat kombinaci obou materiálů. Při jízdě za tmy pak cyklistu nejlépe zviditelní bezvadný stav osvětlení jízdního kola a oblečená reflexní vesta.

Cyklisté mohou utrpět úraz nejen na silnici
V loňském roce zemřelo na českých silnicích 57 cyklistů, dalších 433 při nehodě utrpělo těžké zranění. Nehody se cyklistům nevyhýbají ani při jízdě mimo pozemní komunikace. Během loňské letní sezony zasahovala Horská služba téměř 700x přívážných úrazech cyklistů a koloběžkářů. Bohužel však jeden z nich za svou neopatrnost zaplatil životem. "Naše asistence uvážných nehod cyklistů jsou častější, než se všeobecně soudí. Zejména o prázdninách se v našich horách setkáváme s cyklisty, kteří jako by stále zapomínali, že při neopatrné jízdě jim hrozí riziko vážného úrazu. Navíc nejednou opomíjejí nutnou prevenci v podobě ochranné přilby. Svou negativní roli v častých případech sehrává i posilnění alkoholem," uvádí Jiří Brožek, náčelník Horské služby ČR.

Mnozí cykloturisté letos při svých vyjížďkách nejen po horách, ale i v řadě našich měst narazí na cyklohlídky, jež budou v rámci pátého ročníku společného projektu Týmu silniční bezpečnosti a Horské služby nazvaného "Na kole jen s přilbou" připraveny zodpovědět na dotazy spojené s bezpečností cyklistů. Na jejich stanovišti si mohou všichni projíždějící odpočinout a současně se dozvědět důležité informace o tom, jak pečovat o řádný stav jízdního kola, jaká je jeho povinná výbava, jak být viditelný pro ostatní, jaká pravidla chování dodržovati mimo pozemní komunikace, a to včetně jakési cykloturistické etikety, jak je to s požíváním alkoholu a rizikem vzniku zranění při jízdě na kole. Ale především se mohou dozvědět řadu cenných informací o cyklistických přilbách, pravidlech jejich správného používání a jejich potenciálu zabránit vzniku vážného zranění hlavy v případě kolize či pádu z bicyklu.

Zbývá odpovědět na úvodní otázku. Jízda na jízdním kole má své kouzlo. Navíc nejen v rozsáhlejších městských aglomeracích může být rozumnou alternativou používání motorových vozidel – volbou ekonomickou, šetrnou k životnímu prostředí, zdraví prospěšnou, mnohdy významně šetřící čas. "Záleží na vzájemné ohleduplnosti cyklistů a ostatních účastníků silničního provozu, nakolik budou ti, co usedají za řídítka jízdních kol v bezpečí. Zkušenost z kulturně vyspělých evropských států napovídá, že silnice mohou být bezpečné pro všechny," uzavírá Roman Budský z Týmu silniční bezpečnosti.

Zdroj: Dopravní kurýr