Z Brna na Dunnet head a zpět – Skotsko

Podívat se do Anglie a Skotska jsem chtěl už hodně dávno. Je to Evropa, ale přitom to už svým způsobem Evropa není. Země, o které člověk hodně slyší (a čte, v mém případě), je ale za kanálem a podívat se tam není úplně jednoduché a také levné. Taková trochu exotika. Na kontinentu by se těžko našla země kde tak dlouho nedošlo k žádné velké změně, kde mají staleté tradice takový význam. No a divoká a krásná krajina ve Skotsku, to je kapitola sama za sebe. Jeli jsme tři, já na Varaderu, Jirka na malém Vstromu a David na dvacetileté Yamaha XTZ 750. Cestou jsem si psal poměrně podrobně deník, takže letos zas pro změnu zvolím formu deníkových zápisků s komentářem.

Neděle
Start z Brna brzo ráno přes Cínovec na Drážďany. Za Drážďanami kufrování, chyběl kus dálnice. Do Hook of Holland nám chybí 480km. Večer oprava trvale svítící brzdovky na XTZ. Zbytečně, bylo to něco ve spínačce. Jirka má moc tvrdou přední vidlici (V-STROM). Večer oprava, vycuc kus oleje. Moc nepomohlo, ale aspoň trochu.
Nocleh v motorestu, nejdražší za celou cestu. Ta vidlice Jirku dost vyškolila. Celou dovolenou mu to skákalo, ani konzultace se servisem Suzuki nepomohla.

Pondělí
Jirka pořád tvrdý předek. Volal do Suzuki, nepomohli. Přeháňky. Napínání řetězu. Skanzen větrných mlýnů v Kinderdijku. Příjezd na trajekt dlouho před odjezdem, uvázání motorek, večeře za 16 euro, radler v duty-free za 5,7 euro. Luxusní kajuta i s televizí. Na kanálu 5 se dá sledovat kamera na přídi. Loď Stena Britannica. Vyplutí z Hoek van Holland ve 22:30.
Těch radlerů z duty-free bylo za tu cenu 6, zas tak draho tam nebylo. Kajuta byla opravdu hodně dobrá. Se sprchou a záchodem, televize s asi padesáti kanály, přičemž na jednom byla zmíněná kamera na přídi lodi. Co nebylo moc luxusní, to byl přístup k internetu. Přihlášení na facebook a jeden jednořádkový status cca půl hodiny. Ráno jsem se trochu vyděsil, že jsem si posunul hodiny špatným směrem a zaspal, protože po probuzení jsem přes příďovou kameru viděl přístav a vykládání kamionů. Ale bylo to v pořádku, jen jsme připluli dřív. Lodní rozhlas nás začal budit až v půl šesté, hodinu před oficiálním připlutím a vyloďování začalo přesně.

Tip na přivazování motorky na trajektu – pod vázací popruh si dej rukavice, aby se nepoškodilo sedlo.

 

Úterý
Vylodění v 6:30. Kus za přístavem kontrola oleje (ok) a snídaně. Přejezd do Newarku.
Ubytování u dcery Krisztínky a Petera. Maj děti Anabelle a Robieho. V Newarku nás čekaly k obědu obrovské porce kuřete. David s Jirkou se šli projít po Newarku. Já zůstal u dcery.
Večeře byla taky výborná následovaná vínem a spoustou povídání. Ráno nám Peter udělal tradiční anglickou snídani se slaninou, vajíčkem, fazolemi a toustem.

Středa
Přejezd do Edinburghu. Zastávka v Jedburghu, focení opatství. Předtím hledání Hadrianova valu (bezúspěšně) a skotská hranice s dudákem. Kemp Caravanpark Mortonhall, cena 15 liber/osobu/noc. V kempu Čech s Intruderem.
Dudáka na hranících jsme stihli jen tak tak. Už balil, ale Jirka ho přemluvil, aby ještě zahrál a nechal se vyfotit. První skot v kiltu. Kemp byl dražší, další už pak byly kolem deseti liber. Ale byl na okraji Edinburku v dosahu hromadné dopravy. Že nás první motorkář, kterého jsme v kempu potkali, pozdravil česky, bylo docela překvápko. Jmenoval se Jirka a byl z Prahy. Jel sám.

Čtvrtek
Ráno odjezd do Edinburghu doubledeckerem. Lístek na celý den za 3,5 libry. Pokus prohlídnout hrad, moc drahé (16 liber) a fronta. Whisky Experience taky moc drahé (20 liber). Nákup suvenýrů. Royal Mile, na konci Holyrood Palace, dovnitř jsme nešli. Výstup na Arthur's Seat. Celý den s námi byl Jirka (Intruder). Projížďka tramvají, návrat busem 11 zpátky. Večer přišla Eva, pracuje tu, je z Moravy, bydlí v kempu. Donesla mi zvýrazňovač na kreslení do mapy.
Tohle byl hodně výživný den. Už ve středu večer, když jsme u piva kuli plány, se k nám přidal Jirka s poměrně užitečnými informacemi z místních zdrojů, takže jsme po městě courali ve čtyřech. Počasí bylo celý den luxusní, jediný pomyslný mráček na nebi byly pro našince nechutně vysoké ceny za vstupné. Edinburgh je jinak krásné město, bohužel přeplněné turisty a krámky se suvenýry, něco jako centrum Prahy. V seznamu navštívených památek a zajímavostí mi v deníku chybí ještě National Museum of Scotland (vstup zadarmo, takže navštíveno) a skotský parlament (tam by nás asi nepustili).
Royal Mile je ulice, stejně jako celé staré město je hodně turistická, ale stojí za to si jí projít. Je prý dlouhá jednu skotskou míli přesně. Nevím, mě přišla v tom vedru teda výrazně delší. Na ní je kostel Tron Kirk, stojí za prohlédnutí. Za focení se tam platí a hlídají to.
Arthur's Seat je kopec ve tvaru sedla, na který jsme vyfuněli v potu tváře. Je z něj pěkná vyhlídka na nové i staré město. Tramvajová linka je v Edinburku jen jedna a tramvaje na ní nás udivily svojí čistotou. Následně v kempu jsme se dozvěděli, že je to tím, že je v provozu jen pár týdnů. Ale i tak je kultura cestování městskou dopravou jinde než u nás. Čisto, žádné čmáranice, vajgly atp.
Slečna nebo paní Eva měla stan kousek od nás a večer zaslechla můj povzdech, že nemám čím malovat trasu do mapy, tak mi přinesla z práce zvýrazňovač. Ještě jednou děkuji. Zajímavě řešila své problémy s bydlením (pracovní smlouva do září, byt do června). Prostě se odstěhovala pod stan do kempu.

Pátek
Lodní výtah Falkirk Wheel, monument Williama Wallace, přes Perth na Blair Castle. Krajina se začala zvedat, jezera, vřes. Lidé mluví divně. Večer trochu komplikovanější hledání kempu. Celý denní program nám ráno naboural Jirkův problém s Intruderem. Nestartoval. Naštěstí jen slabá baterie. Spíme za 11 liber v kempu kousek od Inverness. Culloden Moor Caravan Club Site, hodně luxusní kemp.
Falkirk Wheel je rotační lodní výtah. Propojuje průplavy Forth and Clyde Canal a Union Canal a překonává výškový rozdíl 24 m. Pro podrobnosti doporučuji Wikipedii. K monumentu Williama Wallace jsme si vyšlápli na kopec, ale dovnitř jsme nešli. Opět poměrně drahé vstupné.
Jirku ráno Introš trošku pozlobil. Startér motorem normálně točil, ale nenaskakovalo to, nebyla jiskra. Po proměření jsme usoudili, že to může být jedině nízkou úrovní napětí, TCIčko poslalo na cívky už moc málo na to, aby skočila jiskra. Vyřešeno pomocí startovacích kabelů. Pokud vím, tak Jirka normálně dojel, už se to neopakovalo.

Sobota
Cesta kolem Loch Ness k Fort Augustus východní stranou, zpátky západní. Z Fort Augustus posílání pohledů. Pak z Inverness po devítce po východním pobřeží nahoru, poté přes vnitrozemí po silnici 897. Parádní úzká silnice (single track), vřesoviště, ovce. Spíme v kempu v Thurso za necelých 12 liber, přímo u moře nad útesem. Nic moc kemp. Počasí střídavé, občas mrholí.
Loch Ness není nic zvláštního, prostě dlouhé jezero. Na celém Loch Ness byla nejzajímavější soustava zdymadel ve Fort Augustus přes kterou je k jezeru připojen Caledonian Canal. Pohledy dodnes nedošly.
Tip na silnici 897 jsem získal na motorkari.cz a rozhodně to stálo za to. Akorát člověk musí dávat pozor na protijedoucí auta, silnice je široká jenom jako postel. Na míjení tam jsou rozšířená místa. Skotové ale vždycky zastavili a pustili nás. Když jsme se pokoušeli uhnout my, tak naznačovali ať jedem. Single tracky jsou na severu Skotska poměrně běžná záležitost. Zpočátku to člověku připadá malebné a zajímavé, ale jen do momentu kdy se potřebuje dostat rychle někam dál. Pak to začíná být dost únavné. Kemp sám o sobě za moc nestál a ještě k tomu v něm sídlila parta Irů, asi pašeráků. Bydleli v karavanech, večer tam překládali dodávky plné sekaček, motorových pil a nádobí, pak zabrali umývárny a sociálky, které zřídili k nepoužití, oblékli se do gala a taxíkem odjeli do hospody.

Neděle
Ráno z Thurso na Dunnet Head, nejsevernější místo Británie. Pak zpět a po pobřeží na západ a na jih. Cestou oběd v hotelu. Číšník uměl česky pozdravit a objednat si pivo, byl v ČR na dovolené. Měli jsme tuňákové sendviče, rajskou polévku, kousek haggis a čaj za 11 liber každý. Prší docela dost. Docházel nám benzin, od tankování najeto 410km. Naštěstí nás poslali k samoobslužné pumpě na karty. Jinak všude zavřeno. V dešti jsem sebou praštil, přetočil zatáčku, sjel z krajnice. Vykloubený palec jsem si sám nahodil, otéká to. Motorka podřená. Večer v kempu v Ullapoolu oprava. Páka brzdy (zadní) nejde narovnat. Demontována a zítra se musí sehnat někdo s autogenem. Blinkr přilepen. Plexy část chybí, nějak zaflikováno. Stavění stanů v dešti. Přes den krásná krajina, bohužel v dešti blbě vidět. Kemp jsme platili ráno, 8 liber.
Dunnet Head je nejsevernější místo hlavního britského ostrova (the most northerly point of the mainland of Great Britain). Je tam maják a výhledový bod na místě bývalé radarové stanice z 2.sv.války. První a poslední pokus o oběd v restauraci narazil na to, že Britové neobědvají tak jako my, jedí až večer. V poledne si dávají sendviče (a samozřejmě čaj).
Co se týče benzinu, tak ač jsme byli varováni, stejně jsme si naběhli. Benzínek je na severu Skotska málo, jsou to jen stojany někde před místním shopem, který je zároveň úřadovna pošty a v neděli mají zavřeno. Naštěstí náš mluvčí Jirka zjistil v jedné vesnici, kde jsme zoufale postávali u vypnutého stojanu, že ve vedlejší vesnici je automat na karty. Mezi tím nám ještě ochotný domorodec, kterému došlo o co jde, poradil, že ve výloze je číslo, kam se dá zavolat, když je zavřeno.
Ta moje příhoda byla dost nepříjemná, hlavně kvůli tomu palci na levé ruce. Do konce výletu jsem měl velké problémy se spojkou a museli mne rozpárat rukavici a vždy ráno na celý den nalepit na ruku lepicí páskou. Cituji co o tom napsal David na svůj web: "Obdivuju jak klidně to zvládal, muselo to ukrutně bolet a ruku pořádně nemohl používat. Skoro vůbec si nestěžoval.". Názor Davida potěšil. Motorce se moc nestalo. Zničené plexy, uražený blinkr, popraskaná kapotáž a ohnutý pedál brzdy. Vše se nějak opravilo díky Jirkových zásobám všeho možného (hlavně vázací a lepící pásky). I můj vázací drát přišel ke slovu (pak jsem měl ještě klíč 24 na osu zadního kola a to bylo vše, tomu se říká důvěřovat motorce).
Dodatečně jsem se dozvěděl, že ten palec, resp. nějaká kůstka za ním, byla zlomená.

 

Pondělí
Krátký přejezd do Dornie. Ráno (asi) údržbář z kempu narovnal pedál brzdy. Pak jsme si prošli Ullapool, odeslán pohled babičce. Cestou dolů na jih se vylepšilo počasí, ale bohužel před Dornie začalo zase pršet. Hrad Eilean Donan v dešti, dovnitř jsme nešli. Pak nákup a kemp. Celé odpoledne ve stanech, déšť, nabíjení mobilů na záchodě. Večer se počasí zlepšilo. Napínání řetězu, celkem o hodně. Kemp za 8 liber/osobu/noc, ale když jsem platil za všechny, tak si vzal jen 22 liber.
Ten údržbář měl dílnu v autě. Pedál nahřál, srovnal a než jsme si stihli uvědomit že je zpátky, tak ho i namontoval. Evidentně to nedělal poprvé. Pohled, na rozdíl od těch poslaných o dva dny dřív od Loch Ness, už dávno došel. To počasí nám to udělalo schválně. Když už jsme byli skoro suchý, tak těsně před kempem přišel slejvák.

Úterý
Výlet na ostrov Skye, nalehko. Ráno mizerný počasí, pak se to během dne postupně umoudřilo. Návštěva Talisker Distillery. Prohlídka za 7 liber. Koupil jsem malý 5cl lahvičky a jednu dvoudecovku desetiletý. Pak návštěva Dunvegan Castle. Prohlídka hradu a zahrad. Hrad je spíš zámeček a je to sídlo hlavy klanu Macleodů. Pak cesta zpět. Navečer pěkný počasí, nádherný výhledy.
Finančně náročný den. Tři malý lahvičky a jedna dvoudecovka vyšly na 20 liber, k tomu vstupné. Pak Dunvegan Castle, tam byl vstup za 10 liber. Naštěstí na nás večer zapomněl majitel kempu, takže jsme ušetřili 8 liber. Dunvegan Castle je pořád v majetku klanu (rodiny), ale část prostor je zpřístupněná. Zahrady taky stojí za návštěvu. Ale chtělo to lehčí oděv a boty, v motorkářském to bylo poněkud náročné.

Středa
Ráno směr na Applecross, Redpoint a přes Gairloch a Laide zpátky. Část po trase kterou jsme už jeli z Ullapoolu. Počasí tentokrát vyšlo, celý den sluníčko. Krásné silnice, nádherná krajina, člověk by pořád fotil. Koupena plynová bomba za 7,4 liber.
Rozhodli jsme se projet si západní pobřeží, které jsme předtím vynechali. Jízda místy jak po horské dráze. Silničky, že se na ně skoro ani ta motorka nevešla, ale bylo to parádní. Chtělo by se fotit za každou zatáčkou a někdy i častěji. Ale celý ten výlet (jeli jsme nalehko a vraceli se do Dornie) měřil 350 km, takže jsme museli aspoň trochu jet. Tohle byla asi nejhezčí část cesty, co se krajiny týče. Poradil nám to Němec co kempoval vedle nás a za karavanem si vezl na vozíku BMW s tím, že si na motorce dává jen ty nejhezčí místa.
Tu plynovou kartuši jsem si v pohodě mohl koupit v Ullapoolu, jenže jsem na to samozřejmě zapomněl. Sehnali jsme ji kousek od Applecross v nějaké rybářské vesničce v místním shopu, což byla jedna místnost o rozměrech asi 2x2m.

Důležitá informace – kartuše k vařiči je camping gas. Když člověk řekne že chce malou láhev s propan-butanem, tak ho pošlou na benzinku, nebo do místní obdoby OBI.

 

Čtvrtek
Přejezd z Dornie na jih, směr Newark. Loch Lomond jsme nakonec z plánu vynechali, ale byli jsme se podívat na vlak z Harryho Pottera u Glenfinnan, naproti Glenfinnan Monument. Před Edinburghem jsme se napojili na trasu kterou jsme jeli na sever. Před oblastí kolem Loch Lomond jsme byli varováni, že jsou tam dopravní zácpy. Parádní počasí, nádherná krajina, hlavně nahoře. Spíme v kempu u Scotch Corner za 10 liber/osobu/noc.
Dovolená se nachýlila ke konci. Začátek dálničního přesunu, který bude přerušen už jen trajektem. Jako poslední zajímavost jsme se byli podívat na vlak, který ve filmu vozil děti do Bradavic. Od Glenfinnan Monument je možné ho sledovat jak supí po mostě, který je ve filmu taky vidět. Vlak jezdí dvakrát za den tam a zpět. Jirka někde sehnal jízdní řád.
Dudáka na hranicích jsme tentokrát nezastihli.

 

Pátek
Přejezd do Harwiche. Na dálnici jsme potkali Jirku. Večer psal že je v Doveru. Kemp The Castle Inn u hospody za 5 liber.
Přespání na sobotu nás strašilo od začátku cesty. Trajekt zpátky na kontinent nám totiž jel v devět ráno, o žádném blízkém kempu jsme nevěděli a spát v Anglii "na divoko" je dost problém. Tenhle sympatický malý kemp se mi podařilo najít s Peterovou pomocí na internetu. Byl to travnatý plácek za hospodou v který jsme si večer dali "real Ale" (cituji paní hospodskou). Stačila mi jedna pinta a motala se mi hlava. Do přístavu jsme to měli 6 km.

Sobota
Trajekt do Hoek van Holland, opět Stena Bitannica. Jízda přes Holandsko, drahý benzín 1,9 euro/litr.
Spaní na mezi za Osnabruckem.

Neděle
Přejezd Německa, ve čtyři doma. Jirka si u Davida dal kávu a psal, že v šest dorazil.
Skvělá dovolená. Počasí na to že jsme byli ve Skotsku bylo úplně luxusní. Pršelo prakticky jen dva dny a pak cestou domů přes Německo. Chtělo by to ale výrazně víc času a tím pádem taky peněz. Tohle bylo jen takové letem světem. Zhruba tak měsíc by byl ideální.
Celkem jsem najel 5300km, spálil zhruba 340 litrů benzinu za 13900 Kč. Průměrná spotřeba 5,62l/100km. Lodní lístek stál 115,75 euro (tam přes noc s kajutou). Hotově padlo 240 liber a 100 euro (jídlo, kempy). Celkové náklady 31200 Kč (nepočítám cestovní pojištění a pojištění asistenčních služeb v zahraničí).

VF